Každý ví, že za druhé světové války byli systematicky vyvražďováni Židé, Romové a homosexuálové. Méně známý je fakt, že stejné pronásledování čekalo i tělesně a mentálně postižené lidi. Za to, že všichni patříme k lidské rase, se můžeme stydět třeba při čtení těchto stránek.
Minimalistický smyšlený příběh z období 1934-1944, ve kterém Martin zachraňuje mentálně zaostalého bratra Michala před sebou samým.
Příběh filmu se odehrává v českém pohraničí v roce 1944 a sleduje osudy mladistvých bratrů, Martina a opožděného Michala. Martin se vlivem neočekávaných událostí musí snažit Michala ochraňovat.
Jedná se o příběh, kde každý nese svoji vinu, aniž by si ji mnohdy vůbec uvědomil, o našich posledních smysluplných bitvách, které jsme všichni v mládí bojovali...
Tento film se také snaží lehce nostalgicky zavzpomínat na hrdé postavení našeho jazyka a národa českého. Měl by nám připomenout přímočarost dětství, hrůzy lidského jednání, varovat, ale i mile pobavit.
Jelikož mi nepřísluší hodnotit dobu našich dědů a pradědů, napsal jsem příběh minimalistický a smyšlený.
Tehdejší atmosféru jsem se snažil čerpat ze subjektivního vyprávění mého dědy, Vratislava Martince, a z různých „objektivních“ historických pramenů.
Scény z roku 1934 jsou inspirovány zážitky z mého dětství tak, jak jsme ho jako kluci na vesnici prožívali a vnímali. Jelikož je u nás v pohraničí (Náchod) česká historie dostupná v lesích a na všech mezích (zničené obranné bunkry), byl nám duch válek přirozenou kulisou v dětských hrách.
Jelikož jsem se narodil asi jako věčný moralista, musím všem i sobě neustále připomínat, že v dnešní době zapomínáme na náš krásný jazyk český, morálku, mravnost a jiná nepsaná pravidla.
Ondřej Hejna
